Cervix je úzký dolní segment dělohy vyčnívající do pochvy. Je to vazivově svalový orgán krytý sliznicí. Měří 3 cm do délky a 2,5 cm v průměru. Hrdlo souvisí horním okrajem s děložním tělem, dolním prominuje do vaginy.

Cervix se dělí na anatomicky definované oddíly

• Ektocervix je zevní část hrdla, která prominuje do vaginy. Ektocervix má velikost vlašského ořechu, je okrouhlý a konvexní, krytý nerohovějícím vrstveným dlaždicovým epitelem citlivým na hormonální vlivy.
• Endocervikální kanál je lumen, jímž cervix spojuje děložní dutinu s vaginou. Ústí cervikálního kanálu je označováno jako zevní ústí, ústí do děložní dutiny jako vnitřní ústí.
• Endocervix je tkáň ohraničující endocervikální kanál. Je vystlán jednoduchým žlázovým epitelem, který tvoří větvené krypty do endocervikálního stromatu hloubky přibližně 0.5-1.0 cm.
• Skvamokolumnární junkce (SCJ) je místem styku ektocervikálního a endocervikálního epitelu. Junkce obsahuje okamžitý přechod vrstveného nerohovějícího epitelu v jednoduchý cylindrický epitel. Je viditelný kolposkopicky a může prokázán histologicky.
• Lokalizace skvamokolumnární junkce je v průběhu života variabilní vlivem everze v postpubertálním období a v těhotenství následovanou  metaplázií bazálních buněk do nezralého dlaždicového epitelu. Po menopauze je SKJ většinou zanořená v endocervikálním kanále.
• Transformační zóna (TZ) zahrnuje oblast metaplastických změn na cervixu mezi původní a aktuální skvamokolumnární junkcí. Vyznačuje se nezralým dlaždicovým epitelem, pod nímž histologicky mohou být vidět endocervikální krypty. Její význam spočívá v tom, že v této oblasti vzniká většina abnormalit.