Představuje přibližně 50% všech dětských sarkomů měkkých tkání
1/3 případů je diagnostikována v prvních třech letech života
Může být kongenitální
Většina vyrůstá z kosterních svalů, může však být i viscerální
Ty, které vycházejí z kosterního svalu jsou zejména sdruženy s genetickými fúzemi
Kolem 65% jen diagnostikováno u dětí (50% se objevuje v první dekádě)
Mírná převaha chlapců
Vzácné familiární formy jsou popsány v souvislosti s Li-Fraumeniho syndromem, syndromem baocelulárních névů, pleuropulmonárním blastomem, Beckwith-Wiedemannovým syndromem a neurofibromatózou
Asociace s kongenitálními anomáliemi centrálního nervového systému genitourinárního traktu, gastrointestinálního traktu a cardiovaskulárního systému
Sdružen s nízkým ekonomickým statusem
Bimodální věková distribuce: vrcholy v 3 - 5 letech a 16 -17 letech
95% případ u dětí tvoří alveolární nebo embryonální podtyp
Sdružení primární lokalizace, věku a morfologie (embryonální/alveolární) je osobitým znakem:
Embryonální
U dětí (může být kongenitální)
Většinou v orbitě nebo na perineu
Hlava a krk, nasofarynx a genitourinární trakt
Zřídka se šíří do lymfatických uzlin
Alveolární
V adolescenci
Nejagresivnější podtyp
Končetiny, perineum a periorbitální oblast
Neobvyklá manifestace: podobný leukémii
Metastazuje do regionálních lymfatických uzlin a podél fascií
Symptomy závisí na lokalizaci
Obr. 13 a – Alveolární rabdomyosarkom – buněčné nátěry s pozadím s apoptotickými tělísky a volně kohezivní agregáty uniformních malých kulatých modrých buněk (H&E).Obr. 13 b- V některých buňkách jsou jádra excentrická, což jim dodává rabdoidní vzhled. (H&E)Obr. 13 c-Alveolární rabdomyosarkom- nádorové buňky mají jádra s jemným chromatinem a nenápadnými nukleoly (H&E); v Giemsově barveníObr. 13 d- cytoplazma obsahuje malé glykogenní partikule a buňky leží v tigroidním pozadí.
Obr. 14 a– Alveolární rabdomyosarkom – Giemsa- všimněte si typického tigroid ního pozadíObr. 14 b; c– Rabdomyosarkom, NOS– v obou obrázcích pulcovitá buňka (H&E)Obr. 14 b; c– Rabdomyosarkom, NOS– v obou obrázcích pulcovitá buňka (H&E)Obr. 15 – Embryonální rabdomyosarkom – pruhy primitivních rabdomyoblastů s malou nebo žádnou diferenciací. Buňky s ovoidními nebo vřetenitými jádry a chudou cytoplazmou (Giemsa).
Obr. 16 a- Embryonální rabdomyosarkom – Jádra obsahují pseudoinkluze (H&E)Obr. 16 b, příležitostně mohou být přítomny vícejaderné (pruhovité buňky) (H&E) a jsou velmi užitečné v odlišení od jiných tumorů z malých kulatých buněk.Obr. 17 - Embryonální rabdomyosarkom –Myxoidní matrix (častější v embryonálním rabdomyosarkomu)
Embryonálníal (ERMS)
Trsy nebo izolované buňky
Myxoidní stroma a “tigroidní” pozadí v 20% případů (v Giemsově barvení)
Lymfoglandulární tělíska přítomna ve 20%
Větší buněčná variabilita: spektrum od primitivních mesenchymálních buněk (fusiformních nebo hvězdicovitých) k vysoce diferencovaným rabdomyoblastům
Dvou- a vícejaderné nádorové buňky (pruhovité) jsou důležitým diferenciálně diagnostickým znakem
Přítomnost pulcovitých nebo raketovitých buněk” a buněk vzhledu stuhy
Jádra s jemným granulárním chromatinem
Cytoplazmatické glykogenové vakuoly
Alveolární (ARMS)
Buněčné nátěry
Pozadí s apoptotickými tělísky může napodobit Burkittův lymfom
Tigroidní pozadí
Vágně kohezivní agregáty uniformních malých kulatých modrých buněk
Jemný chromatin
Vícejaderné obrovské nádorové buňky s eosinofilní cytoplazmou
Nenápadná jadérka (výjimečně mohou být nápadná)
Vakuoly glykogenu v cytoplazmě
V některých buňkách je patrný rabdoidní fenotyp
Ačkoli tyto dva hlavní podtypy rabdomyosarkomu vykazují určité rozdíly v cytomorfologii, většin autorů nespoléhá na pouhou morfologii v diferenciální diagnóze
Cytogenetické a molekulární techniky mohou být velmi přínosné; někdy je nutné histopatologické potvrzení
Imunocytochemie
Alfa-aktin: pozitivní
Desmin: pozitivní
Myosin: pozitivní
Myoglobin: pozitivní
Myogenin: pozitivní (citlivější než Myo-D1 v materiálu fixovaném formalinem); silná a difúzní jaderná exprese hlavně alveolárním typu; koreluje se špatnou prognózou
MyoD1: pozitivní - (citlivější než myogenin ve zmrazeném materiálu). Společně s myogeninem jsou následující markery citlivější a specifičtější pro kosterní sval
HHF35: pozitivní
CD56 (N-CAM): pozitivní, někdy silně pozitivní (11,12)
“Aberantní” barvení: NSE, synaptofysin, Leu7, cytokeratin, neurofilamenta, S-100 protein a CD99
WT1: Pozitivní (jen cytoplazma)
Genetické studie
Alveolární podtyp má dvě hlavní charakteristické translokace:
t (2; 13) (q35; q14) v 70% případů
t(1;13)(p36;q14) v 10-20% případů
Sdružený s:
mladšími pacienty
lepší prognózou
postižením končetin
Ve 30% případů není prokázána žádná translokace pomocí RT_PCR
Solidní varianty jsou s větší pravděpodobností PAX/FKHR negativní
RMS bez fúze se chovají podobně jako ERMS
Embryonální subtyp :
Ztráta heterozygosity (LOH) na lokusu 11p15 genu IGF II
delece 1p
Oba podtypy rabdomyosarkomu mají overexpresi genu IGF II
Diferenciální diagnóza
Periferní neuroektodermální tumory (PNET)
Tigroidní pozadí
Synaptofysin: pozitivní
Chromogranin: pozitivní
NSE: pozitivní
Desmin: pozitivní (příležitostně)
Myogenin nebo aktin: negativní
t(11;22)(q24;q12)
Desmoplastický malobuněčný
Obvykle intraabdominální
Jádra s granulárním chromatinem
Vysoký N/C poměr
Prominentní desmoplastické stroma
Rozdílná diferenciace
Myo-D1-negativní
Myogenin: negativní
WT1- jaderná positivita
Neuroblastom
Obvykle secernuje katecholaminy
Neuroblasty většinou v různém stupni diferenciace
Typický chromatin neuroendokrinních buněk (“sůl a pepř”)
Neuropil často přítomen
Rosety často přítomny
CD56 N-CAM: pozitivní
Vimentin: negativní
Synaptofysin: pozitivní
Svalové markery: negativní
Lymfom
Lymfoglandulární tělíska (Giemsovo barvení)
Jednotlivé buňky
CD45: pozitivní
Svalové markery: negativní
Rabdoidní tumor
Chybí pruhovité a pentlicovité buňky
Monotónnější buněčná populace s rabdoidními znaky
Bledá jádra s vezikulárním chromatinem
INI1 : negativní
Hlavní fakta
Celkové pětileté přežití: 50%-75%
Prognóza závisí na:
Věku v době diagnózy; nejlepší přežití mají pacienti diagnostikovaní mezi jedním a osmi lety věku
Lokalizace: dvouleté bezpříznakové přežití v orbitální oblasti je 77%, proti 24% u intrathorakálních tumorů
Stádium
Mezinárodní prognostická klasifikace pediatrického rabdomyosarkomu
Dobrá prognóza
Botryoidní
Vřetenobuněčný
Intermediární prognóza
Embryonální
Špatná prognóza
Alveolární
RMS s difúzní anaplázií
Nediferencovaný sarkom
Nejistá prognóza
Rabdoidní znaky
t (1; 13) (q36; q14)
většinou u mladých pacientů
s tumory na končetinách
UVÍTÁME VAŠI ZPĚTNOU VAZBU!
Děkujeme Vám za návštěvu Eurocytology. Zúčastnil/a byste se našeho krátkého průzkumu, abychom mohli stránku dále zdokonalit? KLIKNĚTE ZDE PRO OTEVŘENÍ PRŮZKUMU v novém okně a použijte ho v závěru Vaší návštěvy. Děkujeme Vám! Team Eurocytology.