Obr. 4a – Wilmsův tumor-blastémové buňky- rozvolněné malé kulaté buňky s jemným chromatinem a nenápadnými jadérky a)-Giemsa- všimněte si natěsnání jader dané nedostkem cytoplazmy; b)-H&EObr. 4b – Wilmsův tumor-blastémové buňky- rozvolněné malé kulaté buňky s jemným chromatinem a nenápadnými jadérky a)-Giemsa- všimněte si natěsnání jader dané nedostkem cytoplazmy; b)-H&EObr. 5- Wilmsův tumor- krátké vřetenité buňky ve větvených tkáňových mikrofragmentech v řídké myxoidní matrix. Přítomnost říských blastémových buněk s okrouhlými bledými jádry a chudou cytoplazmou (H&E)Obr. 6 a- Wilmsův tumor – stromální složka, rabdomyoblastická diferenciace (H&E)Obr. 6 b- Plachty kohezivních epitelových buněk jsou přítomny na pozadí vřetenitých (stromálních) buněk a malých kualtých buněk (blastému) (H&E)
Klasicky je vyjádřena morfologická triáda v různé proporci:
Blastemální buňky (Obr. 4a, Obr. 4b)
Nejobvyklejší buněčný typ v nátěrech (v důsledku malé kohezivity těchto buněk jsou snadno aspirovány).
Malé kulaté modré buňky, jednotlivě, v plachtách nebo rozetách
Jaderné natěsnání
Monotonní bledá jádra s jemným chromatinem
Stromální komponenta (Obr. 5)
Primitivní fibromyxoidní stroma
Rabdomyoblastická diferentiace (Obr. 6), chondroidní tkáň, nebo mezenchymální diferenciace jiného typu
Epiteliální buňky (Obr. 7)
Trojrozměrné buněčné skupiny, napodobující tubuly, papilární formace nebo špatně formované glomeruly
Buňky s vysokým N/C poměrem obtížně odlišitelné od blastemálních buněk
Dlaždicové metaplastické buňky
Anaplázie – musí být vyjádřena tři kritéria:
Zvětšení jader (třikrát větší než ostatní jádra)
Hyperchromázie
Atypické mitotické figury
Přítomny v každé z nádorových komponent
Když jsou přítomny v cytologii, jsou považovány za reprezentativní příznak difúzní anaplázie a měly by být uvedeny v nálezu
Imunocytochemie
Vimentin: pozitivní v blastemových buňkách
WT1: Pozitivní v nezralých buňkách (mesenchymu nebo blastému)
Bcl2: Pozitivní
p53: intenzivní a extenzivní pozitivita indikuje anaplázii
Cytokeratin: pozitivní v epiteliální komponentě
NSE, synaptofysin, NB84, CD56 N-CAM: jak v blastému, mezenchymálních a epiteliálních nezralých buňkách)*
Aktin a desmin mohou být pozitivní a obecně nepřispívají v diferenciální diagnóze
Genetické studie:
1-2% familiární
5-10% sdruženo se syndromy a kongenitálními anomáliemi
11p, 1p a 16q delece/LOH- prognosticky významná
Byly navrženy dvě hlavní cesty tumorigeneze:
I- Wnt cesta
CTNNB1 a WT1 mutace byly nalezeny společně v některých případech WT (6-20%),
Asociace s intralobulárními nefrogenními zbytky
Především stromální typ Wilmsova tumoru
Začátek v útlém věku (1-2 roky)
Asociace s WARG nebo Denysovým-Drashovým syndromem
Ve Wilmsově tumoru je rovněž mutován nový gen WTX lokalizovaný na chromosomu Xq11.1 WTX je činný v komplexu AXINAPC, snižuje aktivitu beta-kateninu
Může být přítomna LOI z IGF2
II- IGF2 LOH
Ztráta heterozygoty/imprint IGF2,
Sdružený s perilobulárními nefrogenními zbytky
Asociace s non-stromálními Wilmsovými tumory
Asociace s Beckwithovým –Wiedemannovým syndromem
Postihuje větší děti (3-4 roky věku)
anaplastický nefroblastom
Aneuploidie mutace P53
Diferenciální diagnóza
Neuroblastom vs blastém
Monotonní populace s malými kulatými modrými buňkami
Neuroblasty v různém stupni maturace
Jádra s typickým chromatinem sůl a pepř
Fibrilární matrix
Rozety s centrální fibrilární matrix
Vimentin: obvykle negativní
Neuroendokrinní markery: pozitivní
Cytokeratin: negativní
Renální PNET vs blastém
nejčastěji u mladých dospělých
Pravé rosety
Jádra se zrnitým chromatinem
Tmavá a světlá jádra (v malém zvětšení),(tmavá jádra jsou zřejmě důsledkem apoptózy)
Jádra jsou pravidelněji rozprostřena než v blastemálním Wilmsově tumoru
Tigroidní pozadí (v Giemsově barvení)
CD99: pozitivní - (membranózně a silně) – (je třeba odlišit blastémové buňky Wilmsova tumoru, které mohou být pozitivní, i když ne tak silně).
FLI-1: Pozitivní*- v 90% případů
WT1:Negativní ( ve většině případů)
*t (11:22) (q24; q12)
Lymfom (Burkittův) vs blastém
Monomorfní populace s dispersními buňkami
Tukové cytoplasmatické vakuoly
Typický hrubý chromatin
Vysoký počet mitóz a četné apoptotické buňky
CD45: pozitivní
CD10: Pozitivní
CD38: Pozitivní
Bcl2: Negativní
Ki-67: 100% pozitivní
Rabdomyosarkom
Nemá trifázickou strukturu
Excentrická cytoplazma
Diferenciální diagnóza obtížná u primitivních tumorů
CD56(NCAM): pozitivní
Myogenin: pozitivní
Rabdoidní tumor
Monomorfní populace velkých buněk rabdoidního vzhledu
Obnažená holá jádra
Vezikulární jádra s prominentními eozinofilními nukleoly
Pozadí s metachromatickým mukoidním materiálem bohatým na glykoproteiny, patrné v preparátech barvených dle Giemsy
Obnažené buňky mohou napodobovat blastém
Nádorové buňky jsou uspořádány perivaskulárně (pokud vyjádřené, usnadňuje diagnózu)
Vezikulární jádra s rýhami
WT1: Negativní
Hlavní fakta
Embryonální nádor derivující z nefrogenního blastému
Méně než 10% mají WT1 mutaci
Konstituční WT1 mutace a konstituční epigenetická mutace IGF 2 locus jsou predisponující faktory
Jde o jediný dětský tumor, který může být bilaterální (5% případů) a/nebo multifokální
Je to jediný dětský renální tumor tumor sdružený s přítomností nefrogenních reziduí (30%)
Difúzní anaplázie
Přítomna v 5% případů
Nepopisuje se u dětí mladších 6 měsíců
Pravděpodobnější u dětí starších pěti let
Reprezentuje rezistentntnější buněčnou linii
Asociován se silnou pozitivitou p53 (p53 mutace)
Metastazuje do lymfatických uzlin v 15%, nebo do plic, jater, na peritoneum
Vzácně metastazuje do kostí (1%)
Recidivy jsou častější v průběhu prvních dvou let od diagnózy
UVÍTÁME VAŠI ZPĚTNOU VAZBU!
Děkujeme Vám za návštěvu Eurocytology. Zúčastnil/a byste se našeho krátkého průzkumu, abychom mohli stránku dále zdokonalit? KLIKNĚTE ZDE PRO OTEVŘENÍ PRŮZKUMU v novém okně a použijte ho v závěru Vaší návštěvy. Děkujeme Vám! Team Eurocytology.
